Přeskočit na hlavní obsah

 Otevřený spíše než uzavřený, veřejný spíše než soukromý a pro většinu nedostupný, proměnlivý více než rigidní. Takto bych do budoucna ráda viděla Dětský ostrov. Svojí strategickou polohou, kdy je velmi dobře přístupný z pevniny, ale zároven si uhlídá svůj vlastní svět, není důvod, aby se takovýmto místem nestal.

Řeka je prvotní formující silou města. Ostrovy se po dlouhá staletí nacházely, co do kontaktu s řekou, v jakémsi druhém plánu. Byly vnímány jako nejistá půda, často pustošená a měněná povodněmi. Nevedly na ně mosty a pro řemesla spojená s vodou byla raději voleny břehy. Do nynější zafixované podoby se dětský ostrov dostal teprve nedávno. V návrhu bylo důležité vytvořit architekturu, která se zžije s ostrovem, nebude kopírovat architekturu pevniny. Variabilita využití a proměnlivost byly klíčovou charakteristikou v hledání formy a funkce.  Do centra ostrova umistuji tržnici, je podle mě dobrou volbou, jak tuto část města zapojit do každodenního života lidí. Dokážu si představit, že se ostrov stane místem polední pauzy na oběd pro lidi v okolí. Zároven je ale struktura navržená tak, aby se svojím vzezřením dovolila proměnit ve slavnostní místo dění, koncertů, letního kina, slavností.
Forma tržnice vychází z morfolofie ostrova. Otevřená struktura doplnuje již stávající interiér tvořený vzrostlými stromy, lemující ostrov. Severní část ostrova navrhuji propojit ještě jedním mostem, což podpoří dostupnost ostrova a plynule naváže na promenádu náplavky. Hlavní vstupy stavby jsou ze severní a jižní části, v celé budově je ale cítit propojení a dialog s okolním parkem a řekou. Stavba je nenáročná na údržbu a provoz, pomocí záclon a plachet proměnlivá a přizpůsobivá ročnímu období a události. Důležitým bodem je také nasvícení stavby, které prodlužuje využití ostrova do večerních hodin.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

VARIANTA C Poslední variantou, nad kterou uvažuji, je přeci jen využít podlouhlého pozemku na stavbu Národní Galerie.
VARIANTA B Při bližším rozpracovávání tématu knihovny jsem narazila na rozpor, který byl pro mě neřešitelný.  Prostorově zajímavá a především provozně funkční knihovny si žádá kompaktní hmotu, která však na úzkém extrémně exponovaném pozemku působila masivně a necitelně.  Rozhodně nebudu zpochybnovat význam Národní knihovny jakožto jedné z nejdůležitějších institucí, reprezentativní místo i budovu pro svůj účel si zaslouží. Kompaktní masivní hmota hradba knih na tomto pozemku ve mě ale spíše vzbuzovala pocit hromadění informací, které nejsme schopni pojmout, analyzovat, vytřídit spíše než symbol vědění. Opouštím proto téma budovy knihovny, ve své druhé variantě zkoumám možnost umístění na pozemek Institut pro studium totalitních režimů. Instituce momentálně hledá novou budovu, jejím hlavním účelem je analyzovat dějiny Česka a Slovenska a předávat povědomí do širší veřejnosti. Velkou část budovy tvoří kanceláře, dál archiv bezpečnostních složek a výstavního sálu pro veřejnost. Na